Byl to pokus, od něhož neměli velká očekávání. Opravdu budou mít Češi zájem o dražší chleby? Dnes už si jsou v rodinné firmě Náš chléb jistí. Mají přes sto prodejen a ukazují, že prémiové pečivo si lidé kupují i mimo velká města. Daří se jim natolik, že letos koupili značku spjatou s českými miliardáři. Synové majitele přesto firmu převzít nechtějí.
Stoupáte do mírného kopce a ještě než daný dům uvidíte, víte, že jdete správným směrem. Vlastně můžete jít po čichu. Zde na okraji Jablonce nad Nisou sídlí pekárna Náš chléb, v jejímž rámci ročně vzniknou desítky milionů kusů pečiva. Většina se peče právě tady, odkud míří do desítek měst a obcí po Čechách.
„Zavážíme kvůli čerstvosti dvakrát denně, jednou v noci a jednou přes den. Jde o okruh zhruba 120 kilometrů tady od centrály,“ popisuje šéf společnosti Ivan Šnajdr.
Celkem má Náš chléb na 110 prodejen. Jejich počet ale stále roste. „Zrovna řešíme otevření další,“ omlouvá se Šnajdr, když mu během našeho setkání zvoní telefon. Jeho cílem je mít do dvou až tří let na dvě stě prodejen.
S tím je úzce spjata i druhá vytyčená meta: otevřít druhou výrobní pekárnu, pravděpodobně na Moravě, aby mohla firma pokrýt většinu republiky. A třeba včetně jižních Čech, odkud si mohli lidé v minulosti myslet, že firma pochází. Původně se totiž jmenovala Pekařství Šumava.
To je u podniku ze severu Čech nezvyklé jméno. Obzvlášť, když název neměl odkazovat na známý chléb Šumavu. „Jméno jsme zvolili podle jabloneckého sídliště Šumava,“ vysvětluje Šnajdr.
Do pekařského řemesla se pustil s kamarády z atletiky v devadesátých letech. Nikdo z nich neměl toto řemeslo vystudované, ale viděli v něm obchodní potenciál. Zatímco dva přátelé si udělali rekvalifikaci a pustili se do pekařiny, Ivan Šnajdr si vzal coby vystudovaný ekonom na starost vedení podniku.
Stejně jako u skoku o tyči, na který se jako atlet specializoval, nedal si ani v podnikání hned na začátku příliš vysoký cíl. Ale takový, který sice není nízko, ale také není z říše snů. A poté si laťku nastavil zase o něco výš.
Šlo tedy o mety, kterých se dalo v blízké době dosáhnout. Což souviselo i s tím, že Šnajdr už z dob socialismu nesnáší plánování na pět a více let dopředu. „Vždycky jsem tak vše plánoval nanejvýš rok dopředu.“
Vždycky tu byli lidi, kteří chtějí kvalitnější pečivo, ale nebylo moc, kde jej koupit. Jelo se hlavně na nízkou cenu kvůli supermarketům.
Ještě jedna Šnajdrova nechuť má na fungování podniku vliv. Není příliš fanouškem supermarketů. A to nejen kvůli nízké ceně, za kterou do nich mělo pekařství dodávat své produkty. „Nechtěl jsem taky někde stále prosit na kolenou, aby si do své sítě vzali naše pečivo. Proto jsme rozjeli vlastní prodejny.“
Stále však prodávali pečivo za nízké ceny, aby mohli konkurovat právě velkým řetězcům. Zlom přišel ve chvíli, kdy za Šnajdrem přišel jeden z jeho synů s byznysovým nápadem. Navrhnul, aby se pekárna, která tehdy podle majitele bilancovala kolem nuly, pustila do prodeje dražších a kvalitnějších chlebů a dalšího pečiva.
Inspirací bylo zahraničí, kde už tehdy řemeslné pekárny s prémiovým pečivem slavily úspěch. Ostatně na stejný model vsadila i pražská Eska. A když Šnajdr starší viděl, že v hlavním městě nemají lidé problém si koupit chleba kolem stokoruny, rozhodl se nápad vyzkoušet na jedné z vlastních prodejen v metropoli.
„Moc jsem tomu ale stále nevěřil. Tady v Jablonci jsme si stále říkali, že chleba nebo rohlík musí být levný. Ale zjistili jsme, že nemusí,“ vzpomíná Ivan Šnajdr na dění kolem roku 2017.
Hit s kousky kaktusu
Firma se vrhla do rebrandingu. V jeho rámci se z Pekařství Šumava stal Náš chléb a na základě zkušeností z pilotní prodejny se proměnily i další obchody. A to nejen v metropoli, ale právě i na menších městech, kde do té doby prémiové pečivo nebylo běžně k mání. „Byli jsme překvapeni, že to funguje také v menších městech,“ líčí Šnajdr.
Čím si vysvětluje, že si dnes mnoho lidí kupuje bochník za zhruba stovku? „Vždycky tu byli lidi, kteří chtějí kvalitnější pečivo, ale nebylo moc, kde jej koupit. Jelo se hlavně na nízkou cenu kvůli supermarketům. Teď už tu možnost mají.“
Zároveň uvádí, že jsou sice jejich prodejny primárně zaměřené na střední a vyšší klientelu, ale chodí k nim i lidé mimo tuto sortu, kteří si prostě čas od času chtějí udělat radost a koupit si třeba lepší rohlík.
Největším hitem je tu nopalový chléb. Na něj se používá zčásti mouka z namletých kaktusů, konkrétně opuncií. „Má neskutečnou vaznost vody. Což je důležité, protože čím víc vody dostanete do těsta, tím bude chléb kvalitnější, jelikož pomaleji vysychá a tedy déle vydrží,“ vysvětluje šéf pekařství.
Zároveň se Šnajdr v zahraničí stále dívá po dalších nápadech, které by mohl do Česka přenést. Jako svou první pekařskou inspiraci zmiňuje chléb, který ještě ve studentských letech viděl v Íránu.
Tam se dostal za socialismu s otcem, který na Blízkém východě pracoval jako lékař. Ivana Šnajdra tam okouzlil, jak říká, „kamínkový chléb“, v Íránu známý jako sangak. Ten dnes vzniká v peci, kde těsto pomalu sjíždí z kopečka pokrytého rozpálenými oblázky.
Tehdy se tak podle něj občas stávalo, že některé kamínky v těstu zůstaly. „Pak jste si je jen vydloubali z placky a mohli jíst. Přišlo mi to hrozně zajímavé, má to příběh a přemýšlel jsem, že bychom taky takový chléb dělali. Ale narazilo by to tu asi na hygienické normy,“ říká Šnajdr.
Do budoucna má chuť dělat v prodejnách tematické týdny. „Zatím to je nereálné, ale já doufám, že to jednou přijde. Bylo by to podle mě žádané,“ říká k nápadu, kdy by jeden týden zákazníci měli na výběr například finské druhy pečiva, další týden zase japonské.
Dělat vše sám nebo růst
Od dob pandemie covidu-19, kdy firma zavřela část z tehdejších 156 poboček, nenabízí Náš chléb ve svých obchodech jen pečivo. Sází i na nabídku farmářských výrobků, jako jsou například sýry, uzeniny či marmelády.
„Právě po covidu nám pomohlo, že jsme nebyli závislí jen na pečivu,“ říká Ivan Šnajdr. Farmáře a jiné malé výrobce hledají po farmářských trzích. S ohledem na lokálnost se pak na prodejnách může nabídka potravin lišit. I tady Šnajdr usiluje o to, aby se zákazníkům kromě jídla servíroval i příběh každého výrobce.
A protože se nechce jen spoléhat na to, že jej budou prodavači znát, snaží se, aby v každé prodejně byl „meníčko“, které příběhy obsahuje.
Část prodejen totiž není kmenových, ale jde o franšízy. „V začátcích jsem se rozhodoval mezi dvěma možnostmi. První byla, že si bude člověk dělat vše sám a bude mít jednu, dvě prodejny a vše bude závislé na něm. To je dobré, ale nemá to žádný růstový potenciál,“ vysvětluje, proč se rozhodli jít cestou franšíz.
„Čím víc jdete do vyššího obratu, tím víc musíte slevovat ze svého ega a nároku na to, jak by to mělo být,“ dodává, co taková cesta také znamená.
Dnes mají franšízy povinnost odebírat od Našeho chleba veškeré pečivo. K tomu si ale mohou vyrábět i své výrobky, například buchty, když jim to centrála schválí. Zároveň mohou samy nacházet farmáře, od kterých budou odebírat třeba zmíněné sýry nebo uzeniny.
Já říkám, že když jste Šnajdr, musíte být blázen. A my jsme oba blázni a ani jeden jsme nechtěli v názorech ustoupit.
S ohledem na to, že Náš chléb nenabízí v prodejnách jen pečivo, se firma rozhodla loni koupit síť obchodů s lokálními potravinami Náš grunt. Letos v březnu pak oznámila další akvizici podobné značky: Sklizeno. V ní měli dříve podíl miliardáři Petr Borkovec a Tomáš Čupr.
U obou značek má Náš chléb stejný cíl: modernizovat je, otevírat další jejich prodejny a podporovat franšízy. Kolik Sklizeno stálo, nechce Šnajdr sdělit. „Nebyly to ale stovky milionů korun,“ říká pouze.
Společnosti Náš chléb a Vaše pekárna, z nichž první peče pečivo a druhá jej prodává, mají dohromady roční obrat téměř půl miliardy korun. Zisk před odečtením úroků, daní, odpisů a amortizace (EBITDA) se pak pohybuje kolem šedesáti milionů korun. Celkem pak pod jejich značkou pracují stovky lidí.
Kdo převezme otěže?
Přestože je Náš chléb rodinná firma, kromě Šnajdra se do ní zapojila například jeho manželka, k předání otěží další generaci nejspíš nedojde. Ani jeden ze zakladatelových synů o to nestojí.
„Když mladší syn viděl, co mi podnikání způsobilo, že jsem byl na třech operacích srdce a šesti zákrocích týkajících se kotníku, tak řekl, že radši ‚bude chudej a žít v horách‘.“
Staršího syna, který přišel s nápadem prémiových pekáren, zase od rodinného podniku odrazují neshody, které s otcem zažil, když ve firmě působil.
„Já říkám, že když jste Šnajdr, musíte být blázen. A my jsme oba blázni a ani jeden jsme nechtěli v názorech ustoupit. Tak jsem mu před dvěma třemi lety řekl, ať jde zkusit ještě něco jiného sám. Možná se někdy vrátí, ale nevím.“
Oba synové teď sami podnikají. Starší obchoduje s auty, mladší se pustil do výroby batohů. I kdyby se ani jeden z nich nerozhodl převzít místo po otci, nebude to Ivanu Šnajdrovi vadit. Naopak. „Mám radost, že si našli svoji cestu. Rozjíždí svůj byznys a když se jim daří, tak z toho musí mít taky větší potěšení, než kdyby převzali rozjetý byznys od otce.“
Předání firmy v budoucnu cizímu investorovi navíc nebere jako špatnou volbu. „Člověk zvenčí zase může podnik posunout dál. Nejen na Moravu, ale třeba i do světa,“ říká Šnajdr.
The post Zaděláno na úspěch. Pekařství ze severu ukázalo, že dražší chléb letí i mimo Prahu appeared first on Forbes.
