„Trumpova vláda přinesla hodně nejistoty. Na trhu práce se to odráží tak, že je na něm méně pohybu,“ říká rodačka ze slovenského Liptovského Hrádku Katarína Borovičková, která pracuje v americké centrální bance Fed.
Na Slovensku vystudovala ekonomickou a finanční matematiku, doktorandský program studovala také v Praze. Později získala doktorát z Chicagské univerzity a pracovala na Newyorské univerzitě. Nakonec zakotvila ve Fedu, kde se věnuje výzkumu trhu práce.
S redakcí slovenského Forbesu si povídala o své akademické i profesní cestě, o tom, jak se liší americké univerzity od slovenských nebo českých, jak si ve Spojených státech našla práci mimo akademický sektor, i o současném stavu amerického trhu práce.
Vzpomíná také na to, jak AI mění pracovní pozice a jaká je atmosféra ve společnosti po nástupu nové vlády prezidenta Donalda Trumpa.
Nástup Donalda Trumpa způsobil z globálního pohledu velké otřesy v mezinárodním obchodu i v diplomatických vztazích. Rozhýbaly se s příchodem nové administrativy i nějaké veličiny na trhu práce?
Trh práce ve Státech vypadá stabilně, stále je zde nízká nezaměstnanost na úrovni 4,2 procenta. Jsou tu však trendy, které jsou už dlouhodobější a nesouvisejí výslovně s novou administrativou.
Jaké?
Například to, že počet lidí na trhu práce se dlouhodobě snižuje. Tento fenomén však začal už před pandemií. Současná administrativa přinesla hodně nejistoty, na trhu práce se to odráží tak, že je na něm méně pohybu.
Firmy i zaměstnanci jsou opatrní, protože nevědí, co se přesně bude dít. Výsledkem je, že mnoho firem odkládá zásadní rozhodnutí do budoucnosti.
Takže vyčkávají…
Ano. Nevidíme, že by se nějak masově propouštělo, ale nevidíme ani to, že by se ve velkém najímali noví lidé. Spíše pozorujeme, že se najímá méně lidí s dobrým vzděláním, například na finanční pozice.
Kdysi čerství absolventi nastupovali na určité základní pozice a postupně se posouvali výše po žebříčku v rámci firmy. Teď vidíme, že na trhu je mnohem méně pozic, kde dříve absolventi mohli začínat kariéru.
To může souviset i s už zmíněnou nejistotou, avšak velkým faktorem je také AI. Je možné, že mnoho právě takových pozic dnes firmy zkoušejí nahradit umělou inteligencí.
AI firmy postupně testují po celém světě. Dokážete odhadnout, jaký vliv to bude mít na trh práce?
Momentálně zažíváme fázi experimentování a myslím, že než se to vyjasní, potrvá to ještě chvíli. Faktem je, že AI dnes stále dělá hodně chyb. Z toho vyplývá, že i na trhu práce stále potřebujeme vzdělané lidi, kteří na to dohlédnou a posoudí, zda je konkrétní výstup od AI správný, nebo ne.
To však znamená, že firmy v současnosti více potřebují ty zkušenější lidi než ty, kteří právě vyšli ze školy. Dnes se vlastně do určité míry jen testuje, zda některé pozice AI úplně nahradí, nebo je jen doplní. Jak to bude, zatím nevědí ani samotné firmy, ani ekonomové.
V čem jsou podle vás nejzásadnější rozdíly mezi americkým a evropským trhem práce?
Rozdíl je hlavně v pružnosti a také v ochraně zaměstnance, která je menší, než je zvykem v Evropě. Z pohledu zaměstnance to může být špatné, ale i dobré. Když chce z práce odejít, může se jednoduše sbalit a říct, že odchází a už se nevrátí.
A skutečně se to i děje. Nedávno se to stalo i mým dcerám ve škole. Učitelka jim jednoho dne řekla, že zítra už do školy nepřijde. Stejně tak to může udělat i firma. Mohou přijít za vámi a říct vám, že od pondělí už nemusíte chodit do práce.
Co může taková pružnost přinést?
Z dlouhodobého hlediska se podle mě ukazuje, že právě pružnost amerického pracovního trhu pomáhá rychleji reagovat na šoky a rychleji se s nimi následně vyrovnávat.
Může to být šok ve smyslu hospodářského cyklu, kdy jdeme do recese a následně se z ní rychleji dostaneme. Ale také to mohou být šoky typu nečekaných událostí, imigrace a podobně.
Imigrace v jakém smyslu?
V Americe je i pro méně kvalifikované lidi jednodušší najít si práci, zatímco v Evropě je to mnohem složitější. Jednak je to z toho důvodu, že mnoho pracovních pozic má předepsané požadavky na vzdělání nebo kvalifikaci, kterou lidé nesplňují.
Také to ovlivňuje minimální mzda, která je součástí ochrany zaměstnance. V praxi to však znamená, že se evropským firmám nevyplatí lidi s nízkou kvalifikací najímat.
Přejděme k vašemu osobnímu příběhu. Studovala jste ekonomickou finanční matematiku (EFM) na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Čím vás právě tento obor zaujal?
Poměrně brzy jsem měla jasno v tom, že chci studovat matematiku. Vlastně jsem si nic jiného ani nedokázala představit. Matematika mě vždy bavila a byla jsem v ní dobrá. Když jsem se hlásila na vysokou školu, už jsem začala trochu více přemýšlet i o tom, co s tou matematikou vlastně budu později dělat.
Právě proto mě tento obor zaujal. Měl v sobě i aplikaci, která vám umožní širší uplatnění v profesním životě. Kromě toho mi pomohlo i to, že můj o pár let starší bratr tento obor studoval také a velmi si ho chválil. To mi výběr vysoké školy zjednodušilo.
Takže matematiku máte v genech.
Určitě ano. Oba moji rodiče jsou učitelé matematiky a fyziky.
Po dokončení EFM jste se přesunula do Prahy na Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI ). Znamená to, že jste plánovala akademickou kariéru?
V té době jsem o tom vůbec takto nepřemýšlela. Na CERGE-EI jsem šla hlavně proto, že bratislavský EFM měl s CERGE-EI velmi dobré vztahy a každý rok alespoň pět až šest studentů odcházelo na doktorát právě tam.
Až tam jsem zjistila, co vlastně je akademická ekonomie, nebo že něco jako kariéra v akademické ekonomii existuje. Protože však celé studium na CERGE-EI probíhalo americkým způsobem, uvědomila jsem si i to, že svět je velký a existují jiné programy, kde můžete ekonomii studovat.
Pochopila jsem, že pokud chci v ekonomické oblasti pokračovat, bylo by nejlepší získat další titul z co nejlepší univerzity.
Foto se svolením Kataríny Borovičkové
Tak vaše kroky vedly do Spojených států…
Ano, hlásila jsem se na několik univerzit, které nabízely ekonomický doktorský program, a podařilo se mi dostat do Chicaga, kde mají objektivně jeden z nejlepších vzdělávacích programů pro ekonomy.
Na Chicagské univerzitě jste získala doktorát. Nechtěla jste tam i zůstat?
To není možné. I když je něco takového běžné na Slovensku i v Česku, na amerických univerzitách je to absolutně nepřípustné. Jednoduše neexistuje, aby univerzita najala svého vlastního absolventa. V Americe to chodí tak, že se o zaměstnání musíte normálně ucházet na trhu práce a hledat si místo někde jinde.
Proč je to u nich nepřípustné?
Hlavně proto, že v USA se prestiž univerzit buduje mimo jiné i tak, že je o jejich absolventy na trhu práce zájem. Neexistuje, aby si univerzity vychovávaly pedagogy nebo vědce samy pro sebe. Takový „inbreeding“ se jednoduše netoleruje. Naštěstí o studenty, kteří skončí ekonomii na Chicagské univerzitě, je na trhu opravdu velký zájem.
Dostala jste se na Newyorskou univerzitu, kde jste působila šest let jako odborná asistentka. Jaká to byla zkušenost a čemu jste se věnovala?
Zásadní částí přihlášky na pracovní pozici odborného asistenta na univerzitě je vždy disertační práce uchazeče. Moje práce se věnovala trhu práce a oni právě tehdy někoho s takovým zaměřením hledali. Pozice odborného asistenta je vědecká a hlavní náplní mé práce byl výzkum. Učila jsem málo, jen dva či tři kurzy za rok.
K předmětu vašeho výzkumu se ještě dostaneme. Chci se nejdřív zeptat, jaké je americké akademické prostředí.
Velmi náročné a kompetitivní. Ve Státech je hodně univerzit, ale když jste na skutečně kvalitní vzdělávací instituci, jako je i Newyorská univerzita, je to mimořádně náročné a musíte tvrdě pracovat. To zahrnuje dlouhé pracovní dny, dřinu na výzkumu.
V podstatě jediný způsob, jak si dokážete místo na univerzitě udržet a získat definitivu, je ten, že máte konzistentně kvalitní vědeckou činnost, kvalitní výstup vědecké práce, to znamená i dostatečný počet publikací v top časopisech a podobně. Než se vám něco takového podaří, samo o sobě je to náročný proces, který trvá roky.
Foto se svolením Kataríny Borovičkové
Které časopisy pro ekonomy jsou z hlediska publikování nejprestižnější?
Top pět odborných časopisů zahrnuje tituly Econometrica, Review of Economic Studies, American Economic Review, Quarterly Journal of Economics a Journal of Political Economy. Když jste ekonom a publikujete v nich, je to opravdu „velká věc“.
Další krok v rámci akademické kariéry by byl post associate professor – pozice profesora s definitivou. Vy jste však z Newyorské univerzity odešla. Proč?
V mém případě to bylo tak, že na poslední hodnocení mé vědecké práce jsem už ani nešla. Bylo mi jasné, že jím neprojdu, a tak na univerzitě nemohu dál zůstat. Tak jsem si začala hledat práci někde jinde. Jelikož i můj manžel je ekonom a on tu definitivu na Newyorské univerzitě získal, chtěla jsem si najít práci někde v okolí New Yorku.
V podstatě hned se mi podařilo najít práci ve Fedu. Abych to upřesnila, v rámci USA je regionálních „federal reserve“ bank celkem dvanáct s centrálou ve Washingtonu D.C. Pracuji ve výzkumném oddělení v regionálním Fedu v Richmondu ve státě Virginie. Ale jako rodina stále žijeme v New Yorku.
Jak daleko je Richmond od New Yorku?
Z New Yorku je to asi hodinový let, autem je to přibližně šest hodin. Naštěstí mám „remote arrangement“, většinu času pracuji z domu a do Richmondu dojíždím jednou za pět týdnů na jeden týden.
Jakému výzkumu se věnujete?
Fed jako takový má dva základní cíle – udržovat nízkou nezaměstnanost a cenovou stabilitu. Já zůstávám věrná trhu práce a stále dělám vědecký výzkum, jaký se dělá v akademii.
V čem spočívá vaše každodenní práce?
První část je už zmíněný základní výzkum a druhá část mé práce je takzvaná policy work. To znamená, že připravujeme materiály pro prezidenta regionálního Fedu předtím, než se konají takzvané FOMC (federal open market committee) meetings, kterých se účastní.
Ty jsou osmkrát do roka a rozhoduje se na nich o úrokových sazbách. Naším úkolem je připravit materiály, kde prezidenta našeho Fedu informujeme o stavu ekonomiky, makroekonomické situaci, situaci na trhu práce a finančních trzích, ale také o vývoji v regionu, například zda firmy plánují lidi spíše najímat nebo propouštět, zda plánují investovat a podobně.
Teď něco osobnějšího. Když se řekne ekonomická teorie, někdo si možná pomyslí, že to musí být nuda – pořád jen sledovat nějaké ukazatele. Nestalo se vám nikdy, že by vás práce přestala bavit?
Určitě ne. Na mé práci je zajímavé to, že to opravdu nikdy není monotónní. Hned jak dokončíme jeden projekt, začínáme s dalším a nikdy to nesklouzne do rutiny, která by vás mohla ubíjet.
Dennodenně čtu i noviny a pokud se něco děje, přemýšlím nad tím, co na to říká ekonomická teorie. Tak může vzniknout nový nápad nebo podnět na další projekt, kterému se mohu věnovat. Takže určitě ne, nestalo se mi, že by mě práce přestala bavit.
Pociťujete v běžném životě rozdělení americké společnosti v souvislosti s Donaldem Trumpem?
Musím říct, že jelikož žijeme v New Yorku, pohybujeme se v určité antitrumpovské bublině, kde Trump měl i má málo příznivců. Jeho rozhodnutí však pociťujeme v každodenním životě.
Současná administrativa zasahuje do oblastí, do kterých jiné administrativy nezasahovaly, včetně řízení špičkových soukromých univerzit, kde pracuje můj manžel, i do různých přidružených odvětví státní správy, ve které pracuji já.
Vy jste ze Slovenska, váš manžel z Česka, ale už dlouho žijete a pracujete ve Spojených státech. Jste už nastaveni tak, že Amerika je vaším domovem?
Máme dvě dcery, kterým je šest a osm let. Každé léto jezdíme pravidelně do Česka i na Slovensko, takže kontakt s prarodiči a našimi kořeny tam stále je.
Je však pravda, že naše dcery od narození vyrůstají v americké kultuře a jsou to Američanky. Pro ně je Amerika domov. Změnu v tomto směru momentálně neplánujeme, i kvůli práci, jelikož oba s manželem máme dobré zaměstnání, které se v našich zemích těžko hledá.
The post Ze Slovenska až do Fedu. V USA je teď pro absolventy méně pozic, říká ekonomka appeared first on Forbes.
