Hype nových podniků mě už nebaví. Spíš perly v regionech, říká Lukáš Hejlík

Máte-li rubriku Ke stolu, je jasné, že v ní jednou musíte zasednout s Lukášem Hejlíkem. On sám takových stolů v českých gastronomických zařízeních poznal snad nejvíc ze všech. Přes dvanáct let tyto podniky navštěvuje a objevuje skvosty i v zapadlých koutech republiky.

Původně se domlouváme, že spojíme rozhovor s mapováním nového místa. „Jen, prosím, neuvádějte při rezervaci mé jméno, ať se na mě dopředu nechystají,“ prosí Lukáš Hejlík. Ví proč: jeho tvář v českých gastroprovozech poznají.

Prvotní plán nakonec zavrhne a potkáme se v podniku Cafefin, vyhlášené kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad, kde i osm let po otevření bývá pravidelně narváno.

A také tam obsluha dobře ví, kdo dorazil. „Turecká vejce? Ta tady kvůli vám zažila boom,“ praví servírka, když se chystáme na objednávku a Hejlík přemítá, zda znovu zvolit oblíbený pokrm, který opakovaně vychvaloval na svých sociálních sítích.

Na české gastroscéně se stal pětačtyřicetiletý herec a moderátor pojmem, ač vzdělání v oboru nemá. To mu na internetu leckdo vyčítá, ale on sám se za experta neoznačuje. Kvůli herecké profesi a projektu scénického čtení Listování cestuje po republice, a protože ho jídlo baví, spojil to s projektem Gastromapa. 

Skrze něj dává tipy na kavárny, restaurace, cukrárny, bistra, foodtrucky… zkrátka vše zajímavé, co se v Praze a hlavně v ne tak objevených regionech objeví. Spousta lidí dnes plánuje výlety právě podle Gastromapy nebo si ji aspoň berou na pomoc, když vymýšlejí, kde se zastaví cestou na jídlo. Případně jednu ze čtyř Hejlíkových knížek.

Ač pro spoustu lidí Hejlík = Gastromapa, pro něj jde především o nadšenecký projekt. Útratu v restauracích si odhodlaně vždy platí. Ve formě aplikace funguje Gastromapa Lukáše Hejlíka zdarma, výdělky z (dobrovolného) předplatného jsou po odečtení nákladů na provoz zanedbatelné.

Pořád je především hercem, živí ho Listování, během jedné „divadelní“ sezony odehraje přes 400 představení, s nimiž v ďábelském tempu se svými kolegy objíždí Česko (projekt založil s Pavlem Oubramem a Věrou Hollou). 

Foto Adriana Fialová

Dlouhodobě má spolupráce s Volkswagenem a Komerční bankou, pro niž nyní chystá sérii videí o cenotvorbě v restauracích. Jiné formáty zase natáčí ve spolupráci s Českými drahami. Partnerstvím v rámci gastronomie se snaží vyhýbat, jedinou výjimku tvoří Budvar.

Ve velkém produkuje videa, nejnověji třeba seriál z pražské Sapy, obul se i do podcastů. Gastromapa Lukáše Hejlíka 111 je jakýmsi follow-upem k zápiskům do mapy, kde se jednotlivým podnikům věnuje detailněji či s odstupem.

Kromě toho má Velkou žranici a Velkou podcastovou žranici. První z nich má být o jídle, druhý nevázané povídání o všem možném i s video podobou. Pokud jste doteď mysleli, že jde o jeden totožný projekt, nejste sami.

„Na YouTube mi teď někdo psal: WTF, proč toho děláš tolik? V tom se nikdo nevyzná! Odepsal jsem mu, že nejsem klasický YouTube člověk, ale mám zkrátka přetlak nápadů,“ líčí Hejlík.

A to stále není všechno: jeho další podcast Spolu a hladoví navazuje na stejnojmenný pořad, který původně vznikl pro českou pobočku HBO, nyní ho po různých prodejích práv můžete vidět na Netflixu. Hejlík v něm cestuje po zajímavých místech v Česku a u toho se snaží sblížit se svou náctiletou dcerou, která ho doprovází.

„To je dojezd pořadu, čistě pro zábavu si povídáme s Klárou o různých věcech. Když to nahráváme, tak se dozvím víc věcí, než když si povídáme mimo,“ netají.

Většina produkce je dostupná zdarma, k části se dostanou jen předplatitelé.

Činorodost je pro Hejlíka typická. Jak sám říká, nedokáže dělat jen jednu věc. I v době školních prázdnin, kdy se Listování nehraje, tak pracuje doma na chalupě a u toho poslouchá podcasty, píše další zápisky na mapu, natáčí videa…

„Třeba na Instagram dávám teď asi tři příspěvky denně, což by se s ohledem na algoritmy asi nemělo dělat. Ale mě to prostě baví,“ krčí rameny.

Co ho naopak omrzelo, je naskakovat na hype okolo nových podniků, zejména v Praze. Otevře se nová restaurace, o které všichni mluví a sdílí se na sociálních sítích? Hejlík počká klidně pár měsíců, než do ní vyrazí. Chce vidět, jak se osvědčí.

„Úspěch spousty účtů na sociálních sítích visí na tom, že objevují nové podniky. Myslím, že moje role to ale není,“ prohlašuje Hejlík. Raději vyráží za zapadlými klenoty do regionů. Sbírá tipy od lidí do své Google mapy a při cestách s Listováním si vždy nějaké vybere a navštíví. Na Gastromapu pak zařadí ty, co ho zaujmou. „Pořád mě to strašně baví,“ říká.

Nejvíc ho baví příběhy nečekaného úspěchu. „Třeba když je někdo takzvaně drzý v regionu,“ říká a rovnou uvede příklad: Pizzerie L’Fame ve Stříteži u Jihlavy. Začínala v okénku ze zadní strany obecního úřadu, poté otevřeli malou restauraci. „Myslím, že jejich neapolská pizza by se klidně mohla poměřovat s Da Pietrem,“ zmíní vyhlášenou, původně plzeňskou pizzerii.

Když se ho ptám na další čerstvé úlovky z regionů, zmíní tři: Zrnko Kafe, coffee truck v beskydských Raskovicích. „Úlet na zapadlé vesnici,“ komentuje Hejlík. Průjezd 32 na Brněnsku, který zakládal MMA bojovník Vladimír Kokolia. „Má to na dvoře na takovém staveništi. O víkendu vaří hezká jídla, a co vydělá, dává do stavby.“ A třetím příkladem je Café Duha z Kyselky na Karlovarsku. „Taky maringotka, kde dvě holky pečou fantastické dorty.“

Tipů má v zásobě pořád spoustu a všechny otvíračky ani nestíhá. Vždyť jen v okolí náměstí Jiřího z Poděbrad, kde zrovna sedíme, se ohlašuje nová kavárna každou chvíli. „Jsme kavárenská velmoc. Přičítám to tomu, že tady není žádná velká tradice, a tak ty novoty pořád přijímáme,“ řekl.

Hejlík připouští, že tenhle boom je i jeho dílem, však příspěvky o vypiplaných podnicích v očích mnoha gastropodnikání zromantizovaly. Přitom jejich provozování často bývá vše možné, jen ne romantika. „Vidím, jak si řada podniků dá dohromady čísla, osobní život… a pak logicky zavírá.“

Foto Adriana Fialová

Pořád ale zbývá spousta a spousta těch, které Hejlík může objevovat. Připouští, že krom léta, které tráví povětšinou na chalupě, se v různých gastropodnicích stravuje z 95 procent, jen málokdy doma.

Však také před časem pro Forbes prohlásil, že už takhle „projedl“ milion a půl korun, nad čímž zpětně kroutí hlavou: tahle částka byla pro internetové diskutéry vděčným tématem. „Moje nejhorší odpověď. Vleklo se to se mnou dlouho,“ nezastírá.

To bylo v roce 2019, po šesti letech fungování Gastromapy. Nyní uběhlo dalších šest let, na mapě je přes 1500 míst a on připouští, že útrata bude patrně zhruba dvojnásobná. Dobře ví, že nejde o malou sumu.

„A vím, že je to moje výsada. Ale život je o prioritách. Někdo má střechu na verandě na dálkové ovládání. Mojí prioritou je mít 1500 zážitků.“

The post Hype nových podniků mě už nebaví. Spíš perly v regionech, říká Lukáš Hejlík appeared first on Forbes.